Podnebí
Ikdyž zima je zde nejdelším ročním obdobím, finské podnebí je podstatně mírnější, než by se podle jeho polohy na severu očekávalo. Průměrná teplota v zimě je o 6-10°C vyšší než jinde v odpovídající zeměpisné šířce. Finsko je ohříváno Baltským mořem a především větry, které přinášejí vzduch od Atlantiku, který je ohříván Golfským proudem.
Pevninské vzdušné masy, které přicházejí z východu způsobují v zimě nápory mrazů a v létě vlny horka. V nejsevernějším Laponsku trvá polární noc 52 dní a polární den, kdy slunce nezapadne za horizont, 67 dní. Na jihu je délka nejkratšího zimního dne jen 6 hodin. V období slunovratu je na jížním pobřeží den dlouhý téměř 19 hodin.
Geografie
Třetina finského území leží za polárním kruhem, po Islandu je druhou nejsevernější zemí světa. Velkou část Finska tvoří nížina svažující se mírně k jihu a jihovýchodu. Průměrná nadmořská výška země je jen 152m, zatímco průměr Evropy je 330m. Na jihu a západě omývá břehy Baltské moře a jeho záliv(Finský záliv, Botnický záliv). Finsko je v celém světě nazýváno "země lesů a jezer". Dvě třetiny celkové rozlohy pokrývají produktivní lesy. Podstatná část Finska se rozkládá v severním pásmu jehlačnatých lesů. Na území Finska leží přes 188 000 jezer. Příčinou takového množství jezer je reliéf zbroušený ledovcem s nepatrnými výškovými rozdíly. Nejvíce se jich nachází ve Finské jezerní plošině. Charakteristickým znakem finských jezer je lalokovitý tvar a velké množství ostrůvků vystupujících na hladinu. Jezera jen zřídka dosahují hloubky větší než 50m. Mezi největší patří Saimaa, Päijänne, Inari a Oulu. Z umělých vodních nádrží jsou největší Lokka a Porttipahta. nejdelší a největší finskou řekou je Kemi(512km), která pramení v Laponsku a ústí do Botnického zálivu. Dalšími významnými řekami jsou Oulu(100km), na švédské hranici peřejnatá Tomio a na jihovýchodě Vuoksi. Ochraně prostředí Finové věnují velkou pozornost. Ve Finsku je 32 národních parků.
Ikdyž zima je zde nejdelším ročním obdobím, finské podnebí je podstatně mírnější, než by se podle jeho polohy na severu očekávalo. Průměrná teplota v zimě je o 6-10°C vyšší než jinde v odpovídající zeměpisné šířce. Finsko je ohříváno Baltským mořem a především větry, které přinášejí vzduch od Atlantiku, který je ohříván Golfským proudem.
Pevninské vzdušné masy, které přicházejí z východu způsobují v zimě nápory mrazů a v létě vlny horka. V nejsevernějším Laponsku trvá polární noc 52 dní a polární den, kdy slunce nezapadne za horizont, 67 dní. Na jihu je délka nejkratšího zimního dne jen 6 hodin. V období slunovratu je na jížním pobřeží den dlouhý téměř 19 hodin.
Geografie
Třetina finského území leží za polárním kruhem, po Islandu je druhou nejsevernější zemí světa. Velkou část Finska tvoří nížina svažující se mírně k jihu a jihovýchodu. Průměrná nadmořská výška země je jen 152m, zatímco průměr Evropy je 330m. Na jihu a západě omývá břehy Baltské moře a jeho záliv(Finský záliv, Botnický záliv). Finsko je v celém světě nazýváno "země lesů a jezer". Dvě třetiny celkové rozlohy pokrývají produktivní lesy. Podstatná část Finska se rozkládá v severním pásmu jehlačnatých lesů. Na území Finska leží přes 188 000 jezer. Příčinou takového množství jezer je reliéf zbroušený ledovcem s nepatrnými výškovými rozdíly. Nejvíce se jich nachází ve Finské jezerní plošině. Charakteristickým znakem finských jezer je lalokovitý tvar a velké množství ostrůvků vystupujících na hladinu. Jezera jen zřídka dosahují hloubky větší než 50m. Mezi největší patří Saimaa, Päijänne, Inari a Oulu. Z umělých vodních nádrží jsou největší Lokka a Porttipahta. nejdelší a největší finskou řekou je Kemi(512km), která pramení v Laponsku a ústí do Botnického zálivu. Dalšími významnými řekami jsou Oulu(100km), na švédské hranici peřejnatá Tomio a na jihovýchodě Vuoksi. Ochraně prostředí Finové věnují velkou pozornost. Ve Finsku je 32 národních parků.