Změny kmenových souhlásek
Třebaže pádové přípony jsou ve finštině téměř vždy stejné pro jakékoli slovo, ke změnám dochází ve skupině souhlásek před nimi. Změna kmenové souhlásky probíhá mezi souhláskami silného a slabého stupně. Změny jsou poměrně pravidelné, takže i přes jejich větší množství a fakt, že se stupeň mění oběma směry, jsou poměrně lehce zvládnutelné.
Příklady:
- silta › sillalla (lt - ll) - "most" › "na mostě"
- ikä › iässä (k - mizí) - "věk" › "ve věku"
- tahtoa › tahdon (t - d) - "chtít" › "chci"
Intonace a přízvuk
Intonace věty je většinou klesající, a to i v případě některých, takzvaných ano-ne otázek.
Přízvuk je vždy na první slabice slova, podobně jako v češtině. Slabý přízvuk lze vypozorovat také na třetí slabice.
Ano-ne otázka
Finština má zvláštní příponu -ko a její přední variantu -kö, kterou přikládá ke slovům, na které se ptá otázka, na níž je možno odpovědět buď "ano", nebo "ne". Koncovka se nepřikládá v jiných otázkách. Ano-ne otázka má klesající intonaci podobně jako oznamovací věta.
Příklad:
- Onko hän kotona? - "Je doma?"
- Missä on kukka? - "Kde je kytka?"
Další přípony
Kromě přípony -ko má finština mnoho dalších přípon. Níže jsou speciálně zmíněny přivlastňovací přípony. Vedle nich se ve finštině můžeme setkat s příponou -kin vyjadřující české slovo "také" nebo -kaan, která je překládána jako slovo "ani". Přípona -han má několik různých významů, jeden z nich zhruba odpovídá české příponě "-pak", v jiném případě přípona zdůrazňuje řečnickou otázku.
Příklad:
- autokin - "i auto"
- minäkään - "ani já"
- Missähän? - "Kdepak?"
- Voinkohan? - "Mohu?" (řečnická otázka)
Nomina (jména)
Nomina jsou ve finštině podstatná jména, přídavná jména zájmena a číslovky
Členy
Ve finštině se na rozdíl od některých jiných, například západoevropských, jazyků nepoužívají u žádných nomin členy.
Rody
Ve finštině se nerozlišují rody. Například z korespondence tedy nejde poznat, zda je pisatelem muž či žena. Dokonce i osobní zájmeno ve třetí osobě hän je společné pro "on", "ona" i "ono".
Skloňování
Skloňování je společné pro všechna nomina. V některých publikacích se uvádí, že existuje pouze jeden společný vzor, jiné používají systém vzorů rozsáhlý zhruba stejně jako má čeština. Jeden z nich sestává z následujících vzorů:
- maa ("země")
- talo ("dům")
- bussi ("autobus")
- ovi ("dveře")
- kieli ("jazyk")
- käsi ("ruka")
- huone ("pokoj, místnost")
- nainen ("žena")
- sairas ("nemocný")
- salaisuus ("tajemství")
- vastaus ("odpověď")
- avain ("klíč")
Kromě těchto vzorů existuje ještě několik méně užívaných vzorů, například kaunis ("krásný"), a několik desítek nepravidelných slov, třeba lapsi ("dítě") či veli ("bratr").