Specifická imunita
· 2 základní typy buněk- lymfocyty T a B. Řada B je zodpovědná za tvorbu protilátek, řada T jsou jednak výkonné elementy, jednak regulátory ostatních buněčných typů
· buněčné složky specifické (adaptivní) imunity jsou charakterizovány přítomností receptorů pro Ag na T a B lymfocytech
Specifická buněčná imunita (buňkami zprostředovaná)
-ústředními elementy specif. buňečné reakce jsou lymfocyty T
Dělí se podle funkcí na několik podskupin
Pro všechny lymfocyty je charakteristický znak CD2 a CD3 (součást receptoru pro antigen)
T lymfocyty:
-nezbytné pro antigenně specifické buněčně i protilátkově zprostředkované imunitní reakce
T lymfocyty
Imunologická tolerance-schopnost rozeznat vlastní od cizího
Během inrauterinního života jsou likvidovány všechny klony lymfocytů schopné rozeznat vlastní tkáně (delece autoreaktivních klonů)
Dozrávání lymfocytů probíhá v thymu, kde se "učí" toleranci
Nové lymfocyty jsou podrobeny dvěma typům selekce:
1. pozitivní selekce (jsou vyřazeny ty, jejichž molekuly CD4 a CD8 se vážou s vlastními molekulami HLA příliš pevně nebo naopak slabě)
2. negativní selekce (při ní jsou lymfocytům pomocí dendritických buněk předkládány "vzorky " vlastních" antigenů. Autoreaktivní buňky jsou nebezpečné a musí být eliminovány-apoptóza (buněčná sebevražda)
Klasifikace T lymfocytů
Podle typu TCR lze buˇnky rozdělit na :
· TCR αβ- -nese většina T lymfocytů tzv. konvenční lymfocyty
(rozeznají antigen v kontextu s MHC)
· TCR γδ- nese menšina T lymfocytů,rozeznávají antigenu spoluúčasti MHC
NK-T lymfocyty
-jsou zvláštním typem ,nesou TCR αβ, mají však celou řadu dalších receptorů, které jsou typické pro NK buňky
Receptor pro antigen-TCR
Při zrání T lymfocytů v thymu vznikají geny kódující řetězce receptoru pro Ag-"TCR".
Lymfocyty lze podle typu TCR rozdělit na bunky nesoucí TCR a+b nebo g+d
TCR
- je tvořen vždy dvěma různými řetězci, buď a+b (nese je většina lymfocytů T)
-Rozeznávají antigeny v kontextu HLA , vyvíjí se v thymu
nebo g+d ( nese je menší počet T lymfocytů).
-Nepotřebují většinou k rozpoznání Ag komplex HLA
-Některými vlastnostmi se podobají NK buňkám
-Mohou se vyvíjet i mimo thymus
- Řetězce TCR jsou podobné molekule imunoglobulinu, mají po jedné variabilní doméně.
- Části variabilních domén tvoří vazebné místo pro antigen
- Aby mohl TCR účinně fungovat, musí se v jeho blízkosti nacházet další molekuly, především komplex CD3 (zajistí přenost signálu o vazbě antigenu na TCR do buňky)
- Vazba TCR a antigenu předloženého na molekule HLA není dost silná
- Kontakt buněk musí být zpevněn dalšími vazbami (tvoří je molekuly CD4, CD8)
- CD4 reaguje s molekulami HLA II. třídy
- CD8 '' '' HLA I. třídy
- Vazba je stabilizována pomocí adhezních molekul
- Ke klonální proliferaci a diferenciaci je zapotřebí "kostimulační " signál (zajišťují ho makrofágy a dendrtitické buňky)
TH lymfocyty-pomocné (CD4) reagují pouze na Ag předložený pomoci molekul HLA II. třídy, receptor TCR αβ
TC lymfocyty cytotoxické (CD8) reagují pouze na Ag předložený pomoci molekul HLA I. třídy, receptor TCR αβ
reakce lymfocytů se projevují dvojím způsobem
1. produkcí biologicky aktivních látak (lymfokiny, mediátory…)-regulace imunitních dějů
2. přímé cytotoxické poškození cílových buněk (buňky, které nesou cizorodé antigeny - rejekce štěpů, nádorové buňky, autoimunitní choroby…)
T lymfocyty CD 8 a CD 4
T lymfocyty, nesoucí TCR a+b se dělí na ty, které nesou CD8
· Lymfocyty T-supresorové cytotoxické
Nesou znak CD8
Rozpoznávají antigen spolu s molekulami HLA I třídy
(Vykonávají funkci Cytotoxickou a supresorovou
na ty, které nesou CD4
+ pomocné (TH), "helpery"
Nesou znak CD4
Rozpoznávají antigen spolu s molekulami HLA II třídy
- (TH1, TH2 , TH3, Treg= základní subpopulace)
- subpopulace se liší produkcí cytokinů
- zajišťují soubor reakcí, které vznikají po reakci senzibilizovaných lymfocytů se specifickým antigenem
-podporují imunitní děje -pomáhají ostatním buňkám
-prostřednictvím HLA II. třídy je předkládán cizorodý materiál. Na tyto podněty reagují pomocné T lymfocyty tvorbou cytokinů a dalších signálních molekul
Každý lymfocyt tvoří několik odlišných cytokinů a současně jimi může být ovlivňován
Pomocném T lymfocyty se dělí do skupin podle toho, které cytokiny produkují
TH1 IL-2
INF gamma
TH2 IL-4
IL-5
IL-6
IL-10
TH0 směs cytokinů TH1 a TH2
TH3 TGF β
O tom, jakou skupinu cytokinů bude buňka tvořit se rozhoduje po kontaktu s Ag
Lymfocyty TH1 a TH2 podporují odlišné imunitní děje
· Th1 podporují činnost monocytů, makrofágů, cytotoxických lymfocytů a NK buněk /odpověď proti nitrobuněčným parazitům nebo proti nádorům/
· TH2 napomáhají protilátkové odpovědi, pomoc B lymfocytům
/odpověď na extracelulární parazity/
Interakce TH2 buněk s B lymfocyty vede k pomnožení klonu příslušného B lymfocytu a k jejich přeměně na plazmatické buňky produkující protilátky
Mezi TH1 a TH2 existuje antagonismus
Cytokiny Th1 buněk potlačují vznik buněk TH2 a naopak. (každá skupina se stará o "svůj dorost", opačná v tom brání
NK - T lymfocyty
Zvláštní typ, intraepiteliální , nesou TCR a+b nebo g+d
NK buňky
"natural killers"-přirození zabíječi
-rychle, bez předchozí stimulace a diferenciace zabijí nádorové buňky a viry infikované buňky
-Jsou to velké, granulární lymfocyty
-nemají antigenně specifické receptory (jako T a B lymfocyty)