Zabíjení abnormálních buněk: (tělu vlastních)
- Po rozeznání "odcizelých, změněných" buněk se začnou aktivovat buňky c yt o t o x i c k é. (CD8) Na jejich povrchu stoupá počet adhezních molekul (lepší přilnutí k cílové buňce) a receptorů pro cytokiny (schopnost přijímat aktivační signály)
- Tc lymfocytyrozeznávají buˇnky napadené viry nebo jinými intracelulárními parazity nebo jinak abnormální (stres, nádor)
- Mechanismy zabíjení jsou závislé na bezprostředním kontaktu nebo sekretovaných produktech
a jsou velmi radikální.
Zahájení odpovědi spočívá v rozpoznání antigenních epitopů v komplexu s MHC I. třídy napovrchu APC (antigen prezentující buňky), které musí mít patřičné kostimulační a adhezní molekuly
Zabíjení pomocí 3 typů cytotoxických mechanismů
P e r f o r i n ů - perforin-látka uvolňovaná cytotoxickými buňkami
-má schopnost se zanořit do membrány terčové buňky. Vytvoří zde póry, které ruší její semipermeabilitu, nastane rozvrat iontového a vodního režimu ~ smrt
G r a n z y mů- granulární proteolytické enzymy, a pomáhají působení perforinů (NK buňky)
Většinou jsou však póry malé na to, aby granzymy způsobily lýzu celé buňky. Slouží většiniu k průniku granzymů do buňky, dojde ke štěpení caspáz (proteázy), což vede ke spuštění kaskády kulminující apoptotickou smrtí napadené buňky
A p o p t ó z y -" programovaná buněčná smrt", sebevražda.
-aktivované cytotoxické buňky vyprovokují terčové buňky k apoptóze
-Apoptóza se spouští zvenčí buňky prostřednictvím signálu. Po něm se rozbíhá kaskáda dějů, zahrnující syntézu enzymů, které např. štěpí DNA, dojde k rozpadu buňky
obr. apoptóza
-signálem je obsazení receptoru pro lymfotoxin, (TNF -ß) který tvoří cytotoxické lymfocyty, dojde ke spuštění kaskády dějů vedoucí k apoptotické smrti
-druhým způsobem spuštění apoptózy je obsazení molekuly Fas (CD95) na cílové buňce, jejím protějškem (ligandem) je Fas-L, který produkují cytotox.buňky, dojde ke spuštění kaskády dějů vedoucí k apoptotické smrti
obr. Apoptóza+perforiny…
Zabíjení nádorových buněk, které netvoří specif. bílkoviny a nebo nenesou HLA antigeny
NK b u ň k y + c y t o t o x i c k é m o n o c y ty
- nádor.buňky mají na svém povrchu více substancí obsahujících sacharidy, než buňky zdravé . Na NK buňkách jsou receptory typu lektinových bílkovin, které se váží na tyto cukerné složky
NK buňky(nespecifické cytotoxické buňky) mají receptor pro HLA, který když je obsazen, inhibuje jejich cytotoxickou aktivitu. (nezničí tedy normální buňky, které nesou HLA molekuly) Pokud terčová buňka HLA neobsahuje, NK buňka může působit, protože se inhibiční efekt HLA neuplatní . Nádorové a virem napadené buňky se brání napadení Tc lymfocyty tím, že potlačují expresi HLA.
ADCC reakce
Další způsob detekce nebezpečných buněk využívá využívá protilátky
NK buňky mají 2 typy receptorů-pozitivní (stimulační), a negativní (inhibiční)
Mezi stimulační patří receptor pro Fc fragment imunoglobulinu
- NK-buňky mají receptor pro Fc fragment. Protilátka zprostředkuje vazbu mezi "nemocnou" buňkou kterou rozeznala a buňkou cytotoxickou -buňkami zprostředkovaná cytotoxicita, závislá na protilátce- ADCC
- Setká-li se NK buňka s buňkou která je opsonizována protilátkami IgG naváže se prostřednictvím receptoru CD 16 na jejich Fc fragment. Dojde k přenosu signálu k degranulaci.
- . Buňky schopné vykonat ADCC se označují "K"-killer (NK buňky a monocyty-oba mají Fc receptor)
Inhibiční receptory rozeznávají MHC I třídy. Signály, které přes tento receptor buňka obdrží inhibují cytotoxické mechanismy. Nazývají se KIR (killer inhibition receptors)
Inhibiční receptory patří do dvou skupin- imunoglobulinové a C-lektinové.
Výsledná reakce NK buněk na setkání s nějakou jinou buňkou závisí na tom, zda převáží stimulační nebo inhibiční signály. Má-li buňka na povrchu normální množství MHC I, nesoucí normální peptidy, převáží negativní signály a NK buňka se neaktivuje. Je-li však na povrchu abnormálně málo MHC I, nebo je pozměněno, převáží stimulační signály a cílová buňka je NK buňkou zabita.
Obr-cTL, ADCC, lektin