ZÁNĚT (obranný)
-hluboké evoluční kořeny
-Reakce organizmu na zátěž - poškození jeho buněk a tkání
-
Zánět lze dělit podle různých kritérií-na obranný a poškozující, akutní a chronický, povrchový a hluboký apod.
-poškození mohou vyvolat faktory biologické, mechanické, chemické, nutriční (prvky infekčního původu, signály z vlastních buněk-nádory, abnormální autoimunitní reaktivita, apoptóza, nekróza apod.)
-cílem je udržení homeostázy
-základní úloha přísluší imunitnímu systému, spolupracuje systém neuroendokrinní (regulace)
Cílem-likvidace nebo vyloučení škodliviny a poškozené tkáně nebo jejich ohraničení a současně reparace tkáně
Každá zánětová reakce, i ta, která má nepochybně obranný charakter a v důsledku vede k odstranění noxy, je spojena s poškozením vlastních struktur. Pro obranný zánět je typické, že jsou indukovány mechanismy, které zajistí reparaci.
Na zánětové reakci se účastní všechny buněčné a humorální elementy imunitního systému-komplement, systém koagulace, fibrinolýzy, prozánětlivé a protizánětlivé cytokiny, proteiny akutní fáze zánětu, prostaglandiny, metabolity kyseliny arachidonové, neutrofily, makrofágy, T lymfocyty) a další buňky, např. především endotelie, fibroblasty, keratinocyty, trombocyty a buňky hladké svaloviny. Klíčové postavení v regulaci hraje mezibuněčná hmota, kde probíhá efektorová fáze zánětu.
Fáze zánětové reakce:
Iniciační, vrcholná, pozdní
· Iniciační (nastává bezprostředně po podnětu). Trvá hodiny až dny. Je spojena s aktivací koagulačního a fibrinolytického systému krve. V rámci imunitního systému dominují mechanismy přirozené imunity. Díky jim dochází k identifikaci podnětů exo i endogenního původu. Důležitým rysem je amplifikace imunitní odpovědi. Aktivuje se komplement, zpočátku alternativní cestou. Dále se účastní polymorfonukleární neutrofilní leukocyty(PMN) a žírné buňky. Meziprodukty vznikající při aktivaci komplementu působí dilatačně na cévní stěnu a chemotakticky na PMN. Tyto buňky tvoří amplifikační systém, který zapojuje do reakce další nespecifické i specifické imunitní mechanismy. Indukují sysntézu proteinů akutního zánětu a zprostředkují systémovou reakci, např. horečku. Celková reakce je úměrná množství secernovaných cytokinů, které odráží rozsah poškození , event. agresivitu inf. agens. Pod vlivem cytokinů a chemotaktických faktorů se PMN rychle mobilizijí z krevního řečiště.
· Vrcholná fáze-je charakterizována aktivitou specifické imunity, je důležitá pro dokončení obrany organismu. Tvoří podmínky pro rozvoj imunologické paměti. Rozvíjí se v sekundárních lymfatických orgánech. Sem migrovaly buňky předkládající antigen a předkládají antigenní materiál v kontextu s HLA I a II třídy T lymfocytům. V kooperaci s T lymfocyty dojde k rozvoji protilátkové odpovědi
· Pozdní fáze-charakteristická reparačními procesy, které mají zajistit tkáňovou integritu. Podílí se složky imunitního systému a další buněčné elementy-fibroblasty a endotelové buňky. Celý proces je regulován cytokiny a adhezními interakcemi. Dochází k obnově mezibuněčné hmoty a cévního zásobení. Většinou dojde ke zhojení s jistou mírou fibrotizace a omezením funkce tkáně.
Pokud zánětlivý stimul přetvává dlouho, nebo se jeho produkty tvoří příliš dlouho, vzniká poškozující zánět. Výsledkem je poškození buněk, tkání, orgánů i celeho orgasnismu a může vést až ke smrti.