Na všechny fotografie z galerie a fotogalerie jsou uplatněna autorská práva. Bez mého svolení nekopirovat!!!

Duben 2008

Alexandr Ostrovskij

25. dubna 2008 v 16:50 | Sharka |  Ruská literatura
ALEXANDR OSTROVSKIJ
(1823-1886)

-významný dramatik a organizátor ruského divadelnictví
-vytvořil samostatný ruský repertoár-do pol.19.st. byl doplňován převážně překlady oblíbených francouzských vaudevillů a komedií-především A.E.Scribu
-napsal 47 původních her a řadu překladů
-v 70.letech zorganizoval v Moskvě Divadelní kroužek a Spolek ruských dramatickýchspisovatelů
-měl rozsáhlé plány na přebudování ruského divadelnictví -nepodařily se mu zrealizovat
-v 80.letech působil jako ředitel divadelní školy
-pocházel z rodiny advokáta
-nedokončil studia práv
-za své praxe na civilním trestním a obchodním soudě získal bohaté zkušenosti, ty poté využil v dramatickém tvorbě
-jeho hry čerpají z kupeckého Zamoskvorečí, kde žil v dětství a ze soudních sporů
-jeho realismus byl založen na hlubokém poznání reality
-tak, jako Gogol se soustřeďuje převážně na konflikty majetkové a společenské
-hra:Bankrot (Svoi ljudi sočtemsja,1850)-chytrého kupce Bolkova, který chce zachránit část svého majetku před bankrotem, doběhne jeho vlastní dcera a mazaný příručí, který mu v jeho machinacích pomáhal

-v době největší politické stagnace Ruska v letech 1849-1855 se Ostrovskij sblížil s patriarchálně orientovanou skupinou ruských intelektuálů s tzv.slavjanofily,kteří se domnívali, že Rusko se může stát morální oporou přetechnizovaného Západu
-v jeho dramatech této doby je ostří otupeno a konflikty jsou řešeny smírně(např.rozpory mezi dětmi a otci se řeší a jsou překlenuty s neočekávanou pokorou
-psal hry, končící většinou smírně

-dramata-Nežij, tak jak chceš(Ne živi, kak chočetsja,1855) líčí těžký osud kupcovy ženy Dáši, která nakonec uteče od zlého muže k rodičům. Ti ji však přemlouvají, aby se podrobila. Nakonec se vše vyřeší tím, že muž se kaje a vrátí se k rodinnému krbu.

-hra: Chudoba cti netratí(Bednosť ne porok, 1854)-despotický kupec Tarcov chce provdat svou dceru továrníkovi. Když se sním však poté pohádá, dá ji ze vzdoru chudému příručímu Míťovi, kterého dívka dávno miluje.

-v druhé pol.50.let začíná spolupracovat s pokrokovými časopisy-Vlastenecké zápisky (Otečestvennyje zapiski)a Současník(Sovremennik)
-zde tiskne svoje znamenité hry líčící komplikovaný svět ruské byrokracie

-drama: Výnosné místo (Dochodnoje mesto, 1857)-řeší problém mladého manželství, v němž se muž snaží uživit ženu poctivou prací. Přes vzájemnou lásku dochází nakonec ke krizi a muž jde prosit o ono "výnosné místo".Mladičká žena si pak uvědomí, že jeho láska je cennější než prázdný život v bohatství a zahálce.

-Schovanka(Vospitannica, 1859)-prostředí statkářské šlechty
-Bouře(Groza, 1860)-propracovává psychologii svých postav
-npř:mladé kupcovi ženy Káti Kabanové, která se zamiluje do jiného. Když posléze podlehne za dramat.napětí bouři výčitkám svědomí a veřejně se přiznává, nastává pro ni peklo. Jediné východisko-vrhá se do kalných vod Volhy. Toto drama ženy, osamělé a vydané všanc nepřátelskému prostředí, ovládanému despotickou tchýní, inspirovalo Leoše Janáčka ke znamenité opeře Káťa Kabanová(1921)

-psal i historické hry, které se tehdy těšily velké popularitě
-inspirovala jej k tomu etnografická expedice ruských spis. do Povolží, které se r.1856 zúčastnil a o níž napsal i cestopisnou črtu

-své historické hry píše veršem

-hra: Vévoda aneb Sen na Volze(Vojevoda ili Son na Volge,1865)
-dodnes živá je veršovaná hra Sněhurka(Sněguročka, 1873)-zpracovávající téma podobné Kvapilově Pampelišce-jen příčina smrti je opačná.
Pampelišku zahubí přicházející zima…Sněhurka roztaje, když skáče splu s dětmi přes svatojánské ohně. Podle Sněhurky napsal Nikolaj Rimskij-Korsakov stejnojmennou operu(1882)

-Lehce nabyté peníze(Bešennyje deňgi, 1870)
-Nevěsta bez věna(Bespridannica, 1879)
-Vlci a ovce(Volki i ovcy, 1875),…………

-dotýká se i života herců-Les,1871
-k hlubšímu dokreslení svých postav užívá ironie a satiry(Les, Vlci a ovce,…)
-předností jeho her je poutavost zápletky, dějový spád a mnohdy i virtuózní rozuzlení
-u nás Ostrovského právem oceňoval jeden z nejpřísnějších divadelních kritiků-Jan Neruda

Alexandr Suchovo-Kobylin

18. dubna 2008 v 20:04 | Sharka |  Ruská literatura
ALEXANDR SUCHOVO-KOBYLIN
(1817-1906)

-významný ruský dramatik
-pocházel ze staré šlechtické rodiny
-v letech 1834-38 studoval na moskevské univerzitě fyziku a matematiku a projevoval zájem o divadelní umění
-v letech 1834-42 studoval filozofii v Německu
-v r.1850 byl obviněn na podílení se zavraždění své družky spolu se svými nevolnickými sluhy
-byl vyšetřován a dvakrát vězněn, stal se ústřední postavou skandálního soudního procesu
-po 7 letech zproštěn viny
-v průběhu vyšetřování a vyčerpávajícího soudního procesu prošel celou hierarchií úplatkářství
-od vězeňské cely až po přijímací síň ministra
-"ne buď u menja svjazej da deneg, davno by ja gnil gde-nibuď v Sibiri".-poznamenal před svou smrtí a vydal o něm svědectví, jenž určilo jeho další osud

-dramatická trilogie: Svatba Krečinského(Svadba Krečinskogo, 1852-56)-představuje dramatickou expozici satiricky exponované trilogie
Proces(Delo, 1856-61)"Proces je mou pomstou!"
Tarelkinova smrt(Smerť Tarelkina, 1869)-zde demonstruje absurditu státní policejní mašinérie, která postupně pohlcuje protagonisty prvního dílu

-trilogie obnažovala nespravedlnosti carského soudnictví a policie, svět úplatkářství a intrik
-Tarelkinova smrt byla poprvé inscenována 23.října 1917 v Alexandrinském divadle v Petrohradě

-je zde černý humor série policejních výslechů, jimiž z vyšetřovaných vytlouká doznání i svědectví o přeměně člověka v toulavého vlkodlaka a upíra , jehož spoluviníky jsou celý Petrohrad a celá Moskva

-jeho scénáristický "nonsens" byl ojedinělým dílem světové literatury 19.století, předjímal vývoj evropského absurdního dramatu 20.století(Ionesco, Mrožek, Havel,..)

-úvodní scénické situace-mystifikace ,předstíraná smrt hlavního hrdiny hry
-příběh Tarelkinovy předstírané smrti se stal jádrem scénické fantasmagorie, v níž je obnažována absurdita světa založeného na policejní zvůli, nezákonnosti a praxi fackování

Ivan Alexandrovič Gončarov

18. dubna 2008 v 19:30 | Sharka |  Ruská literatura
IVAN ALEXANDROVIČ GONČAROV
Иван Александрович Гончаров
(1812-1891)
-ruský prozaik a literární kritik
-během studia na obchodní akademii se v Moskvě seznámil s literárním prostředí
-seznámil se e členy kroužku Majkovových, ale nikdy se neangažoval
-jako úředník působil jako cenzor
-dobře poznal prostředí vyšších velkoměstských kruhů a změny na přelomu 1.a 2.pol.19.st. dokázal zachytit ve svých dílech
-začínal povídkami -Šťastný omyl(Ščastlivaja ošibka,1839)
Ivan Savvič Podžabrin,1842
-první román-Všední příběh(Obyknovennaja istorija, 1847)
-příběh mladého inteligenta Alexandra Adujeva, jenž přichází do Petrohradu plný sebevědomí, pocitu, že nad něj není, a romantických ideálů
-ukazuje konfrontaci vysněných přání s realitou pragmatický probíhajícího života velkoměsta
-po neúspěších pozbývá Alexandr v Petrohradě svých nereálných představ, na čas odchází zpět na venkov, ale brzy se vrací do Petrohradu zpět
-žení se z rozumu a stává se věrným obrazem svého úspěšného strýce Petra Ivanoviče Adujeva
-román: Oblomov-v něm proti sobě staví autor opět 2 diametrálně odlišné postavy
-statkářský syn Ilja Oblomov je líčen jako člověk neschopný adaptovat se na měnící se životní styl namísto pohodlného poklidu, uzavření se do prostředí a umějícího pohotově reagovat
-ani láska k Olze ho nedokáže vymanit z jeho inerce-neumí přeměnit hluboký cit v aktivní postoj, kterým by Olgu získal
-Olga se stává ženou Oblomova přítele Štolce, který je typem mladého úspěšného podnikatele
-Oblomov se stal typem ruského hrdiny, který byl vnímavý, dobrý a ušlechtilý, ale pasivní
-román: Strž(Obryv,1870)-tento román je otázkou kam směřuje vývoj v Rusku
-tento román Gončarov promýšlel 2 desítky let
-hrdinou je umělecky nadaný statkář Rajskij
-je tu sladění umění a reality životy, což se ukazuje na jeho citu k 3 ženám
-děj se pohybuje zase mezi venkovem a velkoměstem-ani v jednom nenachází své cíle
-Gončarov se v letech 1852-1854) zúčastnil plavby kolem světa
-život na plachetnici válečného loďstva zachytil v knize Fregata Pallada(Fregat Pallada,1858), v niž popisuje i zážitky ze souše
-jeho díla se stala pevnou součástí klasického obrazu ruské literatury díky románům, vyslovujícím se k otázkám charakteru a směřování změn, jimiž procházela ruská společnost poloviny 19.století

Dílo- Anna Sněgina(Jesenin)

18. dubna 2008 v 17:33 | Sharka |  Ruská literatura
ANNA SNĚGINA
Sergej Jesenin
O knize: má 68 stran, rozměry 8,5x14,5cm

Ilustroval: Michael Romberg

Doslov: napsal Jan Zábrana

Přeložil:z ruského originálu národní umělec Josef Hora

Vydal: Odeon, Nakladatelství krásné literatury a umění, jako svou 2852.publikaci v Praze r.1972

Graficky upravila: Dagmar Rombergová

Zajímavosti:
Josef Hora toto dílo přeložil poprvé v roce 1927 v knížce Jiná země, v níž byly ještě další dvě Jeseninovy dlouhé básně.
-jde o svrchovaný básnický text, plný emocionality, svěžesti a jemného mélosu
-jou zde také slova, kterým ne všichni čtenáři muhou rozumět tzv.rusismy
-příklady rusismů v textu:selo=vesnice, šuba=kožich, senoval=seník
-ale i dialektismy:starucha=stařena, rež=žito

O díle:
-báseň mluví o lásce v naivní i zmoudřelé podobě, o blouznivých návratech a kalných svítáních snílků, o stálosti prchavého a věčnosti pomíjivého
-je o proměnách lidských citů a přeměnách světa, v němž se realizují
-obsahují průzračné verše, proto jim každy čtenář velmi dobře rozumí
-povídku rámcují 2 návraty na ves do Radova
-v prvním návratu je rozepsáno básníkovo mládí a vzpomínka na platonický, nevyslyšený milostný vztah
-pak ožívá minulost a děj
-po Annině útěku z panského sídla vypráví básník o útěku v Pitěru
-na konci díla se setkává básník pouzes se stíny (čte stary dopis od Anny zAnglie)a v tichu a osamělosti dospívá ke konečnému pochopení ztraceného miostného vztahu-uvědomujě si opravdovost a ryzost

Sergej Jesenin

18. dubna 2008 v 16:43 | Sharka |  Ruská literatura
SERGEJ ALEXANDROVIČ JESENIN
Сергей Александрович Есенин
(1895-1925)
-byl ruský spisovatel
-narodil se v Konstantinovo(dnes Jesenino)u Rjazaně
-zemřel 28.prosince 1925 v Leningradu
-od roku 1912 pracoval jako prodavač později v tiskárně
-psaním se živil od r.1915 v Petrohradě
-lze ho zařadit mezi tzv.selské básníky
-byl představitelem imažinismu
-byl přírodní a milostný lyrik
-špatně se vyrovnával s válkou a revolucí, jenž v něm vzbouzela mnoho rozporů
-byl pro staré Rusko a pro svůj bohémský život, ale i pro revoluci a kázeň
-problémy řešil alkoholem, upadal do depresí
-byl také hospitalizován v psychiatrické léčebně
-pravděpodobně spáchal sebevraždu oběšením(možná byl zabit při sovětském režimu)
-byl 5krát ženatý
-jeho třetí manželka byla americká tanečnice Isadora Duncanová (živá, temperamentní dívka)
-podle Sergeje byla jeho životní láskou
-pod jejím vlivem se mění z lyrika na prostopášníka a chuligána a skandalistu
-začal být neurvalý, drzý, zlý a nedbal na svůj zevnějšek
- stylizoval se do role prostopášníka a bohéma.
-toto bylo na lístku, který napsal Sergej před svou smrtí
До свиданья, друг мой, до свиданья. Милый мой, ты у меня в груди. Предназначенное расставанье Обещает встречу впереди. В этой жизни умирать не ново, Но и жить, конечно, не новей.Na shledanou, drahý, na shledanou,zůstaneš v mém srdci navěky.Spočten osud, není na vybranouSvede nás až zítřek daleký.Umírat - na tom nic nového není.Ani žít však není novější
-sbírka: Zpověď chuligánova(1921)
-základní téma jeho básní je ruská příroda
-ve svých básních se vyznává z pokory a odevzdanosti osudu
-napsal i několik básní na oslavu Velké říjnové socialistické revoluce, ale jeho díla rozhodně nejsou socialistická strukturou
-pro jeho tvorbu je typické volné řazení obrazů a volný verš
Díla:
Moskva krčemná
Píseň o velikém pochodu
Sovětská Rus
O Rusku a revoluci
Lyrika
Ryšavý podzim
Za píseň život jsem vyměnil
Zvony v trávě
Slaměný měsíc'
Černý člověk
Perské lásky
Anna Sněgina

Nikolaj Vasilijevič Gogol

13. dubna 2008 v 16:47 | Sharka |  Ruská literatura
NIKOLAJ VASILIJEVIČ GOGOL
Николай Васильевич Гоголь
(1809-1852)
-významný ruský prozaik, dramatik, esejista a publicista
-jako Ukrajinec venkovan a absolvent gymnázia v Něžině přichází do Petrohradu nadšen poezií Puškina
-chtěl se stát profesorem historie a ve 30letech skutečně přednášel na Petrohradské univerzitě
-často pobýval v zahraničí ,nejvíce v Itálii, Německu…byl i v Jeseníku
-v Římě napsal podstatnou část svého románu Mrtvé duše
-jako hluboce věřící pravoslavný křesťan podnikl pouť do Svaté země k Božímu hrobu(1844)
-podivné byly názory Gogola na ženy, tak jako pohled na Rusko plný niterné bolesti
-největší záhady jsou spojeny s posledními léty jeho života
-posilují se jeho mystické nálady…pálí další části Mrtvých duší
-po neúspěších básní se prosadil sbírkami povídek
-povídky: Večery na samotě u Dikaňky(Večera na chutore bliz Dikan'ki, 1831)
Mirhorod(Mirgorod, 1835)ve kterém čerpal z ukrajinského folklóru a znalosti rázovitých postav a postaviček tamní vesnice
Podobizna(Portrét)
Bláznovy zápisky(Zapiski sumasšedšego)-hrdina propadá představě, že je španělský král
-uniká tak tlaku úřadu do světa, kde se jeho sny realizují
-je násilně odvežen do blázince, procitá v mukách a vrací se zpět do dětství, k matce, k jistotám,které mu život vzal
Plášť(Šinel',1842)
-jejich tématy jsou umění, spor krásy a mravnosti a především marná snaha drobného člověka(úředníčka)dosáhnout společenského a morálního uznání
-to způsobuje rozdvojení osobnosti a šílenství
-drama Revizor(1836)-dramatické dílo
Ženitba(1842)-nejsou komediemi, ale hořkým obrazem člověka, jenž už není schopen uvidět svou mravní ubohost("Čemu se smějete?-Sami sobě se smějet")
-román-Mrtvé duše(1842)-považován za počátek ruského kritického realismu
-šejdíř Čičikov skupuje mrtvé duše(zemřelé nevolníky), aby obdržel půjčku na kapitál
-jsou zde lyrická místa-(suvky, digrese, rus.liričeskije otstuplenija)
-autor v nich komentuje stáří, lásku, Rusko jako tajemnou, nezbadatelnou sfingu, jenž překonává ostatní národy a spasí svět
-Mrtvé duše sestavil podle vzoru Dantovy Božské komedie(Peklo,Očistec,Ráj)kde vyjádřil obrodu člověka a Ruska
-stačil však napsat jen Peklo, a část Očistce
-dodnes existují názory, že by se další části tohoto díla mohly nacházet v archivech rus.emigrace nebo u západních sběratelů
-Vybrané korespondence s přáteli(Vybrannyje mesta iz perepiski s druz'jami,1847)
-zde svou víru v carské samoděržaví a obrodnou úlohu pravoslavné církve vyjádřil v radě těchto pasáží
-zkritizoval ho za to V.G.Bělinskij ve známem Dopise Gogolovi
-vytýkal mu, že zradil svou satiru
-podle všeho mu spíše nerozuměl v jeho tvorbě
-o český překlad Mrtvých duší se poprvé snažil Borovský
-Gogol pronikl do světového a ruského povědomí až později, ale nesporně zaujal
-jednu z nejlepších prací o něm napsal rusko-americký spis. Vladimír Nabokov

Fjodor Ivanovič Ťutčev

12. dubna 2008 v 16:54 | Sharka |  Ruská literatura
FJODOR IVANOVIČ ŤUTČEV
Фёдор Ива́нович Тю́тчев
(1803-1875)
-spojuje ruskou romantickou poezii s poezií neoromantickou
-hlásilo se k němu velké množství představitelů tzv."stříbrného věku" ruského básnictví jako ke svému bezprostřednímu předchůdci
-patřil k puškinské generaci -byl první z básníků tzv."ryzí" poezie
-patřil sem třeba Alexej Konstantinovič Tolstoj
-jejich díla byla filosoficky meditativní, reflexivní, přírodní a intimní poezie
-proto byli blízcí ruským symbolistům, jenž se ztotožňovali s jeho výrokem:"vyřčená myšlenka je lež"
-v letech 1822-1843 působil na ruském velvyslanectví v bavorském Mnichově
-posledních 6 let v Turíně, kde mu zemřela první žena
-s druhou manželkou se vrací do Petrohradu, kde pracuje na ministerstvu zahraničí jako vedoucí cenzurního oddělení
-svou funkci vykonával kultivovaně
-ve 40ti letech se sblížil se slavjanofily
-2krát navštívil Prahu, kde s seznámil s knihovníkem Národního muzea Václavem Hankou
-do jeho pověstného deníku napsal báseň:Do Hankova alba( V al'bom Ganki,1841)
-od 70.let se změnou kulturního klimatu se u nás projevuje zájem o jeho verše přírodní a reflexivní
-působivá je i jeho milostná poezie, kterou psal od mládí do pozdního věku
-jeho proslulý tzv.denisjevovský cyklus jeho veršů, věnovaný mladičké Kateřině Děnisjevové, která poté zemřela na tuberkulózu
-láska a smrt se stávají nedílnou součástí jeho tvorby
-ztráta milované bytosti mu přináší trauma věčného osamění, před kterým prchá do poezie
-za pobytu v Bavorsku se seznámil s mnoha významnými osobnostmi npř:F.Schellingem, H.Heinem
-v jeho poezii se projevuje působení Schellingovy přírodní filosofie-důraz na přírodu a duši
-jeho dílo není příliš rozsáhlé
-kromě veršů otisknutých v časopisech vyšla Ťutčevovi první básnická sbírka až r.1854 díky Ivanu Turgeněvovi
-přes nevelký rozsah tvoří jeho tvorba významnou součást ruské poezie, které ukazuje nové výhledy i v oblasti poetiky
-užívá fixní počet přízvuků ve verši-tvoří mezistupeň mezi pravidelným metrem a veršem tónickým……tzv.dol'nik
-užívá i volný verš, ale nenašel uplatnění v ruské literatuře

Michail Jurjevič Lermontov

12. dubna 2008 v 15:41 | Sharka |  Ruská literatura
MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV
Михаил Юрьевич Лермонтов
(1814-1841)
-významný ruský básník, prozaik a dramatik
-narodil se v Moskvě, ve které byly důsledky požáru za Napoleonského vpádu
-v dětství vyrůstal na statku své babičky
-s babičkou se jezdil v dětství léčit na Kavkaz, který se stal zdrojem inspirací jeho Múzy
-střední školu a první rok univerzity vystudoval v Moskvě
-stal se důstojníkem privilegovaného gardového pluku
-neohrožený básník vyjadřuje své názory směle
-dostal se do konfliktu s policejním režimem, utuženým po porážce děkabrist.hnutí
-byl nakonec vyhnán na Kavkaz, kde Rusko vedlo v letech 1828-1859 expanzivní válku
-zde našel předčasnou smrt v souboji se spolužákem z kadetky, kdy se léčil v Pjatigorku
-jeho tělesné pozůstatky převezla babička na svůj statek v Barchanech, kde prožil dětství
-psal od 14ti let
-své rané verše ale nevydával
-napsal hněvivou elegii Na smrt básníka(Na smert´ poeta,1837)nebyla otištěna kvůli cenzuře
-proslavila ho báseň vinící vládu z účasti na Puškinově smrti
-jeho dílo Novic(Mcyri, 1839)byl námětem chlapce z islámské oblasti Kavkazu, zajatým ruským vojskem, který byl předán na výchovu do křesťanského kláštera
-filos.poéma-Démon(Demon,1841)-pracoval na ni od 14ti let
-hrdinkou se stává gruzínská kněžna Tamaram do níž se zamiluje lhostejný Démon
-tragická láska vrcholí v okamžiku prvního políbení, jež dívku zahubí
-tragicky končí většina Lermontovových básnických povídek
-např:Bojara Oršu(Bojarin Orša,1836)otec zahubí vlastní dceru
Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči(Pesnja pro cara Ivana Vasiljeviča, molodogo opričnika i udalogo kupca Kalešnikova,1837)kde prostý kupec vykoupí vlastní smrtí čest své ženy
-Lermontov také nachází protipól smutku v ironii a burlesce
-poéma-Paní důchodní z Tambova (Tambovskaja kaznačejša,1838)
- zde starý muž prohraje v kartách mladou ženu, jež se rád zmocní zamilovaný hulán
-ironie a stesk tvoří podtext i nejvýznamnější části Lermontovy lyriky
-básně: Duma(1838)
Jak často, zástupem jsa pestrým obklopen (Kak často, pestroju tolpoju okružen,1840)
A smutno a teskno (I skučno, i grustno,1840)
Sen(Son,1814)sugestivní předpověď vlastní smrti
-to vše je výmluvným svědectvím nejen o tvůrci, ale o celém onom poklení, jež se bránilo skepsí a výsměchem

Alexandr Sergejevič Puškin

12. dubna 2008 v 15:36 | Sharka |  Ruská literatura
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN
(1799-1837)
-nejznámější ruský básník, který zasáhl do vývoje všech liter.žánrů
-vynikající básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista a historik
-narodil se v Moskvě, studoval v Petrohradu
-inicioval vydávání proslulých ruských časopisů Literární noviny(Literaturnaja gazeta,1830)
a Současník(Sovremennik,1836-7)
-pocházel ze šlechtické rodiny
-jeho strýc Vasilij Puškin byl také známým ruským básníkem
-v nedokončeném románu Mouřenín Petra Velikého(Arap Petra Velikého,1827)zobrazil svého habešského předka Hanibala
-byl demokrat a odpůrce nevolnictví,byl členem pokrokových lit.spolků Zelená lampa a Arzamas
-díla:Kavkazský zajatec(Kavkazskij plennik,1821)
Bratři zbojníci(Braťja razbojniki,1822)
Bachčisarajská fontána(Bachčisarajskij fontan,1823)
Cikáni(Cygane,1824)
-tato díla vznikla v kavkazských lázních Pjatigorsku a na Krymu
-ódy-Volnost(Vol'nosť,1817)
-lyrické básně:Noc(Noč',1823)
K moři(K morju,1824)
-romantická orientace jeho tvorby navazuje ještě na klasicismus,přihlásil se k Byronovi
-v době kdy žil v Michajlovském píše řadu stylizací ruských balada písní
Např:Ženich,1825
Utonulý(Utoplennik,1828)na než navázal ve 30.letech znamenitými pohádkami O caru Saltánovi(Skazka o care Satane,1832)
O ry-báři a rybce(Skazka o rybake a rybke,1833)
O zlatém kohoutkovi(Skazka o zolotom petuške,1834)
-ty inspirovali Nikolaje Rimského-Korsakova k napsání pohádkových oper Pohádka o caru Saltánovi(1900)
-v Michajlovském také napsal historické drama-Boris Godunov(1826)
-1830 dopsal na rodovém statku v Boldině román Evžen Oněgin(Jevgenij Onegin,1823-31)
V němž vytvořil hrdinu charakteristického své době-skeptického muže , toužícího v duchu po nedosažitelném
-Taťána je symbolem čistoty a ušlechtilosti
-v Boldině završil i své dramatické dílo 5 malých tragédií na téma lásky a nenávisti-Kamenný most(Kamennyj gosť),drama lakomství Skoupý rytíř(Skupoj rycar'),drama závisti Mozart a Salieri(Mozart i Sal'jeri) a svou píseň lásky přemáhající smrt Hostina v době moru(Pir vo vremja čumy)
-zde vznikly i známé Bělkinovy povídky-mistrné novely, svou svěceností předcházející povídky Čechovovy
-ve třicátých letech se zabýval historií
-studuje archivní materiály, studuje prostředí Pytačova povstání
-píše hist.dílo Historie Pugačovovy vzpoury(Istorija pugačovskogo bunta, 1834)
-román-Kapitánská dcerka(Kapitanskaja dočka,1836)
-poéma-Poltava -obětí je zde Kočubej i jeho dcera Marie, která doplatila na lásku k Mazepovi, který pod rouškou spojenectví s Petrem I. připravuje samostatnost Ukrajiny,byl ale poražen spolu se Švédy.
-Měděný jezdec(Mednyj vsadnik)-obětí je chudý úředník Evžen, jenž ztratí svou milou,pozbývá rozumu a prchá před oživlou sochou
-psal i ironické burleskní poémy
-jednou z nich je Ruslan a Ludmila
-zemřel předčasně v tragickém souboji se svým švagrem, franc.důstojníkem Dantesem
-jeho lyrika dosud přitahuje čtenáře hloubkou myšlenky a průzračností stylu
-jeho mistrné novely-Piková dáma(Pikovaja dama,1834)-tvoří předehru ruské prózy
-Staniční dozorce (Stancionnyj smotritel)
-Výstřel(Vystrel)
-nedokončená próza-Dubrovskij

Alexandr Gribojedov

6. dubna 2008 v 15:07 | Sharka |  Ruská literatura
ALEXANDR GRIBOJEDOV
(1795-1829)

-významný ruský dramatik a diplomat
-byl šlechtic, syn gardového důstojníka
-získal znamenité domácí vzdělání
-po studiích na elitní šlechtické škole při moskevské univerzitě
-absolvoval během 6 let 3 fakulty(filozofickou, právnickou, přírodovědeckou)
-byl talentovaný hudebník
-ovládal několik evropských a orientálních jazyků
-za Velké vlastenecké války byl v záložní armádě
-sloužil v ministerstvu zahraničních věcí, když vznikl Jižní a Severní spolek děkabristů
-diplomatickou kariéru zahájil v Persii, kam byl poslán r.1818 jako tajemník ruské diplomatické mise
-od r.1822 sloužil na Kavkaze , byl diplomatickým úředníkem u velitele ruského armádního sboru generála Jermolova
-pro podezření z účasti v děkabristickém hnutí 1825 byl v lednu 1826 na Kavkaze zatčen
-4 měsíce prožil ve vězení v Petěrburku-pro nedostatek důkazů osvobozen
-v letech 1827-1828 se stal velvyslancem v Teheránu,což sám označoval za "polit.vyhanství"
-byl autorem Projektu zřízení Ruské Zakavkazské společnosti, který byl děkabristy považován za jeho službu monarchii a odmítán i carismem, jelikož v něm spatřovali kapitalist.a demokrat.cestu společnosti
-r.1829 byl zavražděn rozvášněným fanatickým davem v Teheránu spolu s celým personálem velvyslanectví
-komedie-Mladí manželé(Molodyje suprugi,1814)
-na svých prvních komediích pracoval s jinými ruskými dramatiky-Katěninem, Šachovským, Chmelnickým,…..
-kritikou sentimentalismu a preromantismu byl blízký skupině anarchistů, soustředěných ve spolku Beseda milovníků ruského slova , jehož byl členem
-s Chmelnický ma a Šachovským spolupracoval na komedii Vlastní rodina aneb Vdaná nevěsta(Svoja sem'ja, ili Zamužnjaja nevesta,1817)
-s Žandrem volně přeložil franc.komedii-Předstíraná nevěra(Pritvornaja nevernost,1816)
Do dějin ruské dramatiky vstoupil jako autor veršované komedie Hoře z rozumu(Gore ot uma,1824)-první legální vydání hry se objevilo r.1826=36 let od svého vzniku
-pojal svou hru integrující prvky klasicismu, romantismu, realismu jako tragikomedii plnou ironické hořkosti a smutku z poznané pravdy