MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV
(1814-1841)
DÉMON
(východní zkazka)

(obraz M.A.Vrubel, 1890)
Přeložil: Josef Hora
Ilustroval: Václav Mašek
Doslov napsal: Julius Dolanský
Vydalo:SNKLHU jako svou 182.publikace v Praze 1954
Obsah:(je velmi stručně a jednoduše napsaný-samotná báseň je z formálního hlediska mnohem složitější.)
Tato poema vypráví o padlém andělovi (démon), který je odsouzen k bezcílnému bloudění vesmírem. Vzpomíná na dobu, kdy miloval, neznal hněv a zlobu. Nenáviděný všemi ve svém opuštění se zamiluje do gruzínské princezny Tamary. Ta očekává svého snoubence-bohatého gruzínského knížete, který je však ubit při cestě se svatebním průvodem. Za jeho smrtí stojí démon, který neunese cizí štěstí. Tamara po snoubenci velmi truchlí, ale opakovaně k ní přichází hlas a radí ji, ať zapomene. Tamara před tímto hlasem utíká do kláštera, ale ten ji neopouští ani při jejich modlitbách a promlouvá k její duši. Když padlý anděl vyzná Tamaře lásku, zjeví se jí ve své podobě. Démon se chce zříci zla, smířit se s Bohem a opět věřit v dobro. Po vyznání lásky anděl Tamaru políbí. Jed v jeho dechu ji však usmrtí. Princezna je pohřbena vysoko v horách, aby byla blíže k nebi než k zemi. Démon tak zůstává znovu opuštěn a bez lásky. Vrací se zpět do vesmíru pln zloby z nenaplněných snů o lepším životě.
Úryvek:
Tamara
Proč mně žaluješ nenadále?
Proč u mne hledáš záštitu?
Zlo nosil jsi …
Démon
Ne tobě ale …
Tamara
Slyší Tě …
Démon
Nikdo není tu
Tamara
A Bůh?
Démon
Ten na nás nevzhlédne sem.
Na nebe zří, ne na zemi.
Tamara
A trest? A peklo se svým děsem?
Démon
Nu což! Budeš tam se mnou ty!
Jako před každou knihou, kterou čtenář otevře, by si měl alespoň minimálně nastudovat něco o autorovi. Vím, že někdo může odporovat a bude knize rozumět i tak po jejím přečtení. ALE bez znalosti autorova života, čtenář nedokáže pochopit autorovu duši a pravý význam a smysl, který se v díle skrývá. Ne jinak tomu tak je i u tohoto díla.
Hodnocení a celkové shrnutí:
Toto dílo je velmi propracované. Po přečtení celé básně, jsem pocítila ten samý tížívý pocit, který zde autor popisuje. Zmučené, hledající srdce, toužící po lásce a přitom tak osamělé v nekonečném prostoru . Nejde si ani pomyslet, že autor nemá nic společného s již zmiňovaným Démonem. Padlým andělem, který žil v neustálé osamělosti, ve světě naplněném utrpením.
Pokud si představím dobu, ve které autor žil, nedivím se, že se cítil tím zavrženým Démonem. A určitě k tomu dopomohlo i jeho ne přilíš šťastné dětství. Démon, který na začátku trpí bolestí....bolestí nevolnictví v Rusku...a kvůli svému prokletí není schopen ani lásky.
Velmi mě zaujal i autorův výběr prostředí, ve kterém se děj odehrává- kavkazské velehory, zříceniny Gudalova hradu nad Kajšaurským údolím. I díky samotné Tamaře je zde cítit orient.
Závěr:
Závěrem bych chtěla vypíchnout jednu myšlenku Juliuse Dolanského, který napsal doslov k této poemě. Myslím, že tato citace přesně vystihuje "Démona" .
" Také on byl kdysi -čistým cherubínem- se srdcem plným lásky a víry. Nebylo jeho vinou, že se naučil vším pohrdat a všecko nenávidět, co vycházelo z rukou Nejvyššího. "

Tamara a Démon (M.A.Vrubel, 1890)